pprpppm

20. listopadu 2014 v 21:16 | trejsy |  krajnost mysli.
Pprpppm.

Zdravim.

Žiju,
Kupodivu, přesněji:
PŘEŽÍVÁM.

Už přes 4 ROKY téměř KAŽDEJ den na DROGÁCH

....

byli chvíle naděje a pády
ze DNA na ještě větší DNO .
upřímně občas i obrovská PRDEL.

A pořád je to stejný.

Je to HRA,
Kterou musím hrát
Ikdyž nechci.
Nejde s tím svinstvem tak lehce přestat.

Třeba jednou....
Teda určitě.
Dnes NE
Dnes na to ještě nemám.
Padám
se našít.
Prošlo mi rukama víc jehel jež stoleté švadleně..
A
Trefu mám lepší než vrchní sestra..
..jen
Občas to nechce dávat.

MUSÍM
chut je velká
PáPÁ.
.......................................................Trejsy -DEJ si.. :-*
 

exploze.

8. února 2012 v 1:03 | trejsy
úplný propad.
opět sem zradila všechno,
čemu jsem věřila.-
tydydydum.

Není to za mnou jak sem si myslela.
nezvládla sem to.
piko mě dalo další lekci.

dívám se na stopy po těch dvou vpichách.
proč?
stálo mě to za to..
nevím.
nevím.
nevím.
SAKRA.,

Teď sedím před monitorem-
sfetovaná jak kokot.
psychika v řici.
slzy na krajíčku.
milion myšlenek
a
samozřejmě
vyčítavý HLÁSEK v hlavě.

Kurva.

zkurvený
posraný
pičovský
nechutný
/dokonalý/
prááášek!!!!

NIC víc NIC míň - jen PRACH !!

co bude dál ?
ráno?
za týden?

Byl to jen zkrat..
nebo..
to začne všechno od znova.?

-Nedokážu si na to odpovědět-
děsím se toho co se může stát-.
zas to samý bláto
a hovna.
ne.
osude fakt prosím.
to už fakt nechci zpátky.

Byla dnešní pecka třešnička na dortu
a
poslední otočka za minulostí..?
nebo mě bude ten šit mít zase v hrsti.-
-loutku na nitkách-

nevím
nevím
A
mrdá mně ze mě !!

střílej
střílej.
zastřel mě kurva.

,,vpiči totok.
sorry sorry ehm Trejsy

z deníku vyléčený feťačky

6. února 2012 v 19:00 | trejsy
olalááá.
20 den bez toho šitu.
super.
5 kilo nahoře.
to kostnatý tělo byla jedna z mála dobrejch věcí co fet dává.
nemůžu říct,že mi to nechybí.
chybí.
ale-zvládám to!
dávám si do normálu život,.
starý známí,školu,rodinu atak.-
je hoodně těžký získat zpátky věci,který,dokud je neztratíte berete jako samozřejmost.

Přítel dostal ultimátum,
já nebo fet.
vybral si mě.
po 5ti letech přestal s fetem.

svítá na lepší časy.
konečně mám sílu dokončit školu.
takže únor strávím opravováním neklasifikace
-ze všech předmětů.
mám co dělat.
díky Bože,že si mi dal tu možnost narodit se géniem.

no a pokud se ukáže,že až takový génius nejsem
a
prostě to všechno poseru,
tak
peace sváma.Letím do Irska.
vydělat těžký prachy.
poplatit několikatisícové dluhy.
a
do školy pojebu zase v září :D.

Ať už to dopadne jakkoliv.
nemůže být hůř,než bylo za poslední rok.
bez fetu je ten svět zábavnější.
pestřejší.
ulalá.
Smějte se.
já mám pocit že sem se narodila znovu.

Tahle radost přejde.
jako vždycky.
už sem si zvykla živote :D.

jenže já byla závislá na jehle,
chápeš.
nic horšího už mi osude přinést nemůžeš :).
 


pohádka.leda Hovno

26. ledna 2012 v 12:53 | trejsy |  krajnost mysli.
Osud míchá karty,my hrajeme. A já ho nařkla,že je moc špatnej krupiér a šla podat stížnost Bohu. Slova nevyslyšeny. Život je celej o hazardu. Za své kroky si každej zodpovídá sám.
A tak sem odešla s luxusního kasína na ulici. Pršelo. Byla zima. Dvě cesty se rozcházely,kterou jít?
Vybrala jsem si tu,která nebyla opravená,tu kde se válely odpadky,tu méně vyšlapanou. Avšak tu,která sěřovala na jih. Bylo to cesta dávající naději,že na jejím konci bude svítit slunce. Šla jsem v před. Míjela sem několik málo lidí,co šli oproti mně. Byli bledí. Jiskry z očí už jim dávno zmizely. Vyhublí na kost. Někteří na mě promluvili. Radili mi ať se otočím a jdu snimi nazpátek - někteří i prosili.
Já věřila jen své iluzi o krásném sluném místě.
Konečně jsem přišla na konec cesty. Nečekalo tu slunce. Cesta byla useknuta cihlovou zdí,která vedla do nekonečného nebe. Nic skrz zeď neprošlo. U cesty stál špinavý pajzl. V něm pár automatů. Lidi s velkýma jiskřivýma očima hráli ruskou ruletu,ale smáli se, jakoby snad nešlo ani o život. Šla z nich taková nespoutanost a energie,že jsem musela zkusit jejich hru snima. Střelný prach měl bílou barvu a prohrál ten kdo střelu nedostal. Barman vyměňoval zbraně. Byl to jiný svět. Nikdo se tu neptal na vzdělání,původ,plat. Jediné co bylo důležité,byla ta hra. Na to,jestli máš dostatek prachu a čistou zbraň,se tady lidi ptají dřív než tě pozdraví.
Časem se všechno krásný a tajemný začne rozpadat. Hra už není vůbec zabávná,hraješ jen proto,že nic jinýho se tady dělat nedá,hraješ jen abys přežil,přečkal,přetrpěl.
Jít zpátky je jako šplhat nahoru po hodně kluzký klouzačce. Těžký. A tak si možná právě teď dáváš další lajnu,abys necítil tu bolest svýho snění. Jaký by to jen bylo vydat se na cestu? Vykašlat se na tu tupou hru a jít zpátky. Do opravdovýho světa,ve kterém láska,přátelství,rodina nejsou jen slova. Do světa kde úsměv nebo slzy nabívají význam.
Nechávám tu všechny věci ležet a jdu! Ta cesta nebude lehká,ale má konce. Utrpení v tomhle pajzlu na konci cesty je nekonečné.

věnováno nejlepšímu Kontaktnímu centru na světě <3 ..Trejsy.

ruská ruleta

7. listopadu 2011 v 21:34 | trejsy |  krajnost mysli.
střelný prach měl bílou barvu.
a
prohral ten kdo střelu nedostal.

Po třičtvrtě roce.
konečně sedim před monitorem a píšu.
blog byl něco jako můj osobní psychoterapeut.
třičtvrtě roku sem si musela vystačit jen s deníčkem.

Je to třičtvrtě roku zpátky,
co jsem začala hrát
s bledýma,vychrtlýma lidma
ruskou ruletu
a smála se u toho jakoby nešlo ani o život.

Třičtvrtě roku.
Na drogách.
jaký je to ztratit školu,známý,rodinu..?
hodně smutný.
jaký je to mít několik desítek tisíc dluhů v 18?
jaký je to škrábat si 20hodin v kuse obličej a tělo?
jaký je to když tě policie prohledává a fotí jen tak z nudy?
jaký je to když už nemáš kam píchat?

-NEVÍŠ. nikdo to neví.
dokud nepotká pervitin.

Během třičtvrtě roku jsem bez pervitinu vydržela nejdéle 6 dní.
ztoho sem 3dny spala.
bílej prášek.
trocha chemie co dokáže zničit život neskutečnou rychlostí.
ať chceš nebo ne.
pokaždý když to máš v sobě se stáváš tělem bez duše.
je to krásný.
je to peklo.
pervitin.
potřebuju ho,miluju ho,nenávidím ho.

feťáci jsou něco jako rodina.
vlastně feťáci jsou všechno,
co zrovna chceš.
ale musíš mít pro ně fet.

stahni ruku,napumpuj,zabodni,natáhni a pal.
pocit pro který jednou zemřeme.
každý z nás má svůj příběh.
každý z nás hledá jen trochu pochopení.

chci přestat.přestat.přestat.
nebo nechci?

,,V ŽILÁCH MI KOLUJE MRTVÝ SEN "
omlouvám se všem kterým jsem ublížila.
kterým ublížil i můj kamarád Pervitin.

trejsy se loučí.